Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální počasí

dnes, neděle 17. 2. 2019
oblacnosdestem 2 °C -7 °C
pondělí 18. 2. oblacnosdestem 4/-6 °C
úterý 19. 2. jasno 3/-4 °C

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 14
TÝDEN: 245
CELKEM: 13910

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Současnost obce

 

Hartinkov je malá horská obec s 57 obyvateli a najdeme ji pod vrcholky Drahanské vrchoviny, v oblasti přírodního parku Bohdalov-Hartinkov, severovýchodním směrem od města Jevíčko a severozápadním směrem od města Konice. Zástavba v obci je soustředěna kolem silnice procházející obcí. V okolí obce se zvedají zalesněné stráně kopců a to severovýchodním směrem vrcholku Sušice ( 549 m.n.m.) a severozápadním směrem vrcholku Ousov ( 587 m.n.m.). Hartinkovem prochází značená trasa lokální cyklostezky.

         Území obce bylo až do 13. století pokryto bukovým pralesem, člověk do krajiny zavítal spíše náhodně. Osídlení zasahovalo z oblasti Malé Hané pravděpodobně i údolí Třebůvky, které bylo jednou z významných spojnic se starým sídelním územím vlastní Hané. Horské oblasti svým vlastníkům do té doby příliš velké zisky nepřinášely a proto došlo ve druhé polovině 13. století k plánovitému osidlování rozlehlých hvozdů. Noví osadníci uzavírali s majiteli panství nájemní smlouvy - za poskytnutí půdy do dědičného nájmu se zavazovali odvádět vrchnosti pravidelné platy a vykonávat různé objemy služeb. Konkrétní vysazení nových vesnic, tj. vyhledání osadníků, vymezení pozemků a organizace nové vesnice, bylo úkolem lokátora. Často se jednalo o cizince, který měl s novým právním systémem zkušenosti a obvykle potom za odměnu získával v obci post rychtáře, jehož úkolem bylo rozhodovat drobné soudní pře. Jméno lokátora Hartinkova Hartunga se dodnes dochovalo jak v německém názvu obce (Hartungsdorf), tak ve starším českém pojmenování (Hartunkov). Německá forma názvu je poprvé zaznamenána v potvrzení jevíčských městských práv z roku 1291, protože Hartinkov spadal pod soudní pravomoc tohoto města. Vznik vesnice je tedy možné položit krátce před toto datum.

          Během středověku se vzácné zmínky o vesnici omezují na několik listin se záznamy majetkových převodů majitelů panství, teprve pro 16. století je možné obraz o existenci vesnice vykreslit podrobněji. Její základ tvořilo 7 lánových gruntů a tvrz, která stála na návrší na okraji obce (na místě dnešního domu čp. 1). Z obce v této době vzešel rod vladyků z Hartunkova. Jeho nejvýznamnějším členem byl zástupce nejvyššího zemského písaře Matyáš z Hartunkova, jeden z nejvyšších moravských úředníků; jeho bratr byl kanovníkem olomoucké kapituly. Rodina však v této době již Hartinkov nevlastnila, jejím hlavním sídlem byly Čechy pod Kosířem. Vedle šlechtických majitelů se v pramenech pozvolna objevují i první jména obyvatel vesnice. Příjmení však byla spíše označením jejich povolání nebo vlastnosti - setkat se tak můžeme např. s Martinem Kovářem. Přítomnost majitelů - drobných šlechticů přinesla během 16. století vesnici několik privilegií a organizačních změn, z nichž nejdůležitělší bylo rozdělení lánových usedlostí na poloviční půllánové a tím zdvojnásobení velikosti obce. Ve třicátých letech 17. století však byl zadluženým majitelům statek Hartinkov odebrán a zakoupen držitelem sousedního biskupického zámku Jaroslavem Drahanovským z Pěnčína. Součástí biskupického panství pak Hartinkov zůstal už trvale. Z bývalé tvrze byl zřízen vrchnostenský dvůr, na který byla soustředěna hospodářská správa vrchnostenských pozemků. U tohoto dvora vykonávali také místní rolníci roboty - ony služby, které nebyly vlastně ničím jiným, než oním prastarým nájmem, za který jejich dědové získali pozemky pro svoje stavení. Oproti dnešnímu stavu by návštevníka překvapila stohlavá stáda ovcí pasoucí se na katastru obce. Chov ovcí pro vlnu byl na Moravě v 17. století velmi rozšířen a představoval významný zdroj financí vrchnosti. Na pastvu byl ovšem vyháněn i veškerý poddanský dobytek, který se posouval po jednotlivých částech společného úhoru. Trojpolní hospodaření je vlastně dodnes částečně doloženo ve zdánlivě roztroušené poloze polí patřících k velkým hospodářstvím. Rozdrobení políček umožňovalo zřídit každoročnš na určitém místě společný úhor, využívaný pro kolektivní pastvu.

         Od 18. století se zástavba vesnice zahušťovala drobnějšími domky, ke kterým kromě zahrad nebo malého políčka žádné pozemky nepatřily. Jejich obyvatelé se živili především řemeslem. V 1. polovině 19. století pak ve dvou vlnách (1830 a 1838) přichází další vlna rozšiřování vesnice - vzniká Starý a Nový Komperk a řada domků na severní straně návsi. Impulzem byl především rozvoj těžby rud v okolí a provoz železné hutě ve Vranové Lhotě. Obyvatelé nových domů byli zčásti dělníci z dolů či havíři, z části se živili pálením dřevěného uhlí v milířích v okolních lesích, které zajišťovaly palivo pro lhoteckou tavící pec (stála na místě dnešní armaturky). Celé podnikání však začalo koncem století upadat - příčinou byla poloha mimoželezniční tratě, které do konkurenčních podniků přivážely levnější a výhřevnější černé uhlí. V této době také dosáhl svého vrcholu i počet obyvatel Hartinkova - při sčítání obyvatel roku 1870 bylo evidováno 426 obyvatel. Obec žila čilým společenským ruchem, na přelomu století byl založen Sbor dobrovolných hasičů, v obci působil i pěvecko-čtenářský spolek "Břetislav" čítající několik desítek členů i z okolních vesnic. Rostoucí počet obyvatel si vyžádal i stavbu školní budovy, byla nově vybudována kaple na návsi. Po skončení světové války, na jejichž bojištích skončilo i několik místních obyvatel, připomenutých jmény na pomníku ve středu obce, došlo k další významné změně v životě vesnice. Ve prospěch především malých domkařských usedlostí byla v rámci pozemkové reformy rozparcelována většina vrchnostenských polností, majitelům biskupického zámku tak zůstaly pouze rozsáhlé lesy v obecním katastru. Hospodářská krize třicátých let však zanedlouho vyvolala první vlnu odchodu obyvatel. Ta však nebyla zdaleka tak výrazná, jako ta, která obec čekala o několik málo let později. Hartinkov totiž ležel na jazykové hranici a bohaté grunty opuštěné po odsunu německého obyvatelstva z Chornic, Městečka Trnávky a mnoha dalších obcí na Moravskotřebovsku slibovaly mnohým lepší živobytí něž kamenitá políčka v kopcích kolem rodné vesnice. Výrazný pokles obyvatel pokračoval v průběhu padesátých let, kdy mnozí z mladších obyvatel přijali nabídky práce v náborových akcích pro masivně budované průmyslové závody a důlní podniky. Odcházeli zejména obyvatelé chalup, rolníci z velkých gruntů naopak zůstávali, mnozí se i po několika letech vraceli ze záborů zpět domů. Tradiční zemědělský způsob života vesnice přetrval v podstatě až do první poloviny 70. let.

        Druhá vlna združstevnění, které proběhla právě v polovině 70. letech, dostihla i zapomenutý Hartinkov, kde dosud převládalo soukromé hospodaření. Vzápětí došlo i k administrativnímu scelování obcí a vesnice se na půl druhého desetiletí stala pouhou místní částí Chornic. Výsledky těchto opatření byly pro obec velmi nepříznivé. Zánik soukromého hospodaření odvedl další velkou část především mladších obyvatel z vesnice do měst nebo do střediskových Chornic, pro nedostatek dětí zanikla škola - významný prvek kulturního života obce; stavební uzávěra zněmožnila další rozvoj. Opouštěných domků se pozvolna začali ujímat chalupáři z měst, především z Brna a Prostějova, a vytvořili zcela novou vrstvu obyvatel vesnice. I proto, že se z části jednalo o potomky původních majitelů, nedošlo v Hartinkově k rozdělení na dvě nesoudržné skupiny. Naopak mnozí splynuli tak, že dnes již tvoří samozřejmou součást obce. Na přelomu století se pokles obyvatelstva dostal na dolní hranici a dnes se zdá, že vysoká cena bydlení ve městech začíná znovu přivádet do Hartinkova nové mladé obyvatele. Jejich počet již asi nedosáhne řádu stovek, ale zdá se, že život vesnice zůstane zachován.

autor: Jiří Dufka mladší